Na konci léta 1969 se konečně rozbíhá soudní proces. Dagmar Burešová do něj vstupuje s nevelkými nadějemi na vítězství. Její situace se komplikuje tím spíš, že Dagmařin manžel Radim, dětský lékař, musí v zaměstnání čelit vážným obviněním zinscenovaným podle všeho Státní bezpečností. Přesto se však zdá, že průběh procesu bude ještě odpovídat pravidlům legality. Dagmar navíc s překvapením zjišťuje, že sám Vilém Nový není pouze jednoznačný padouch a prosovětský kolaborant. Jeho motivace jsou složitější a sahají až do období padesátých let, kdy byl sám Nový persona non grata. Souběžně s pokračováním procesu vzrůstá tlak na Palachovy, aby souhlasili s přemístěním Janových ostatků. Režim se chce zbavit symbolů spojených s érou Pražského jara. Blíží se závěr procesu, který svým vyvrcholením bude znamenat jakousi symbolickou tečku za nerealizovatelným snem o československém „demokratickém socialismu“.
