Církev /ne/zlomená„Bůh není nic jiného než povýšení lidských vlastností do dokonalých rozměrů, výplod fantazie.“ (Karel Marx)… Největším a nejsilnějším odpůrcem režimu a jeho železné pěsti StB byla ve slovenském kontextu katolická církev. Gustáv Husák to uvedl již v roce 1945 během povstání, když psal do Moskvy o posledním a nejsilnějším protivníkovi, se kterým budou muset komunisté bojovat. V jednom ze svých rozhovorů po roce 1989 hovořil Alojz Lorenc také o církvi jako o nejvážnějším protivníkovi. Kroky a praktiky StB a následně komunistické justice a vězeňství v následujících 40 letech představovaly krutou mozaiku likvidace církevní hierarchie, obvinění kněží, soudních procesů s věřícími a duchovními, likvidace řeholních řádů a klášterů, desítek nevyřešených úmrtí a vražd duchovních i laiků a úplné likvidace řeckokatolické církve. Příběh laiků Silvestra Krčméryho a Vladimíra Jukla, kteří spolupráci s StB nepodepsali, je zarámován církevními událostmi a kontextem 50.-60. let.
